Tak a dost!

Čau. Dneska jsem vážně napruženej. Jako co je moc je moc. Systém absolutně nefunguje. Oni mají vždycky čas. Vždyť jo kam chvátat. Ono se to nějako takto samo vyřeší.

Ano uhodli jste dnes bude řeč o našich oblíbených pánech v oranžovém, v traktorech či za volanty pluhů. SILNIČÁŘÍCH!

Včera jsem jel do Plzně s džusíkama pro potěr a vzal jsem to, asi jako každej kdo jede z Jihlavy, po D1 do Prahy a odtud přes pražský okruh na D5 a tradá do Plzně nasytit cizí děcka jablečnou šťávou. Takhle, až na těch dvě sta kilometrů, se to zdá oukej a jako celkem super den. Ale hovno hovno milý pane. Celou dobu jsem nejel víc jak 90, jelikož se nějakým blbům nechtělo vstávat a jít prohrnout silnice a nasypat je. Takže, nejen že se nedalo jet ale dokonce kvůli těmto samým pánům to nějakej kamion poslal do strouhy a já zkejsnul v koloně něco okolo hodiny.

Jasně říká že je to chyba řidiče, že měl prizpůsobit jízdu podmínkám na vozovce a bla bla bla. Prdlajs! Mělo to bejt dávno posolený a prohrnutý když snezelo celou noc a ne tak jak na fotce ( to jsem vážně fotil já, respektive přítelkyně od spolujezdce). No ale to není konec story.

No tak jsem přijel na první zastávku no a jelikož v městečku u Plzně taky neznají rolby, tak když jsem se otáčel v takové uličce k panelákům tak jsem tam zůstal viset jak kapr na háčku. Bylo až překvapující kolik dobrých lidí v této obci žije. Jeden pán mi půjčil gumové koberečky abych si je dal pod kola, že se snad pak rozjedu nepomohlo to ale chtěl pomoci. Pak stará paní, která mi půjčila lopatu a pohrabáč takovej abych se zkusil vyhrabat, taky marné ale snaha byla. Pak tu byl borec s plachtovou dodávkou co se mě snažil vytáhnout ale zjistil po několika pokusech, že by tam skončil sám, tak mě taky nechal. Pomohl až zastaveny JZDák s JohnDeerem, se kterým jsme nejdříve přetrhli lano, jelikož jsem byl moc těžkej, ale řetěz to pak vyřešil a já se dostal ze sněhového království na svobodu. Sice jsem měl asi tři hodiny zpoždění, ale dal jsem to a v šest jsem byl doma ( vstával jsem ve dvě) a úplně hotovej jsem lehnul a spal.

Kdesi před Plzní

Tímto bych chtěl udělat dvě věci. Zaprvé hrozně moc poděkovat všem účastníkům mého vysvobozování a také všem slušným a ukázněným řidičům. 

Zadruhé bych chtěl apelovat na obce, města a všechny správní organy co mají na starosti údržbu silnic a dálnic. Je to pozoruhodné, ale ano ten bílej svinec padá i na vaše pozemní komunikace. Tak s tím prosím počítejte a dělejte s tím něco! Díky.

Čau ahoj Vlada.

Zdroje obrázků: google.com a já sám

Nedaří se mi psát tak často

Ahoj všem. Tak jsem se zase po dlouhé odmlce dostal k tomu, že se sem kouknu a zase Vám něco strašně chytrýho řeknu.

A nejprve začnu asi důvodem moji absence. Je to pro to, že nemám čas jak Vy na to se flákat na netu a utrácet tam svůj čas. Ne tak zas nemůžu bejt tak zlej. Ne je to hlavně tím že jsem dost časově vytíženej a to nejen svojí prací zelináře ale taky brigádou kde zase točím volantem a rozvážim to kulatý "italský" žraso který není vůbec to za co se vydává, ale to je jiná kapitola. No a pak je tu taky moje kapela kde hraju a plus ještě můj sólo projekt ( one man projekt ). Takže toho času opravdu moc nemám a dostat se k psaní, který mě neuvěřitelně baví a proto mě štve, že na to nemám čas, je opravdu těžký. 

A pak je tu taky trochu tvůrčí krizička, ale nemyslím, že bude dlouhá. To já nemívám. Prostě jen poslední dobou něco složit, nebo vymyslet o čem psát je pro mě docela těžký. Teď vymyšlenej riff, akorát teda potřebuje text. No a pak ještě vymejšlejte co napsat sem. Jo! Proto tu teď blábolim o ničem! 

Taky mě štve, že si to přečtěte a není žádná odezva, tak mi to tu slouží spíš jako zpovědnice. No což už.

No tak aby se neřeklo, že jsem dnes nic zajímavýho nerekl, tak Vám povím alespoň něco. Dneska jsem jel svoji trasu někde v Orlických horách no mezi dvěma vesnicema byla taková krásná dlouhá silnice a tak jsem valil asi sto dvacet a když pak najednou vidím předemnou asi třista metrů daleko něco oranžovýho jako kdyby výstražnou vestu. Tak jsem začal zpomalovat az jsem u toho zastavil. Vylezu ven a tam na mě svejma nádhernýma očkama kouká hafan s vysílačkou na obojku a to oranžový co měl na sobě byla opravdu vesta a na ní telefoní číslo ( mimochodem hafan poslouchal na slovo, což jsem nepochopil když nejsem jeho pán ). Tak jsem vzal telefon a že na něj zavolám. Jenže mám tak výkonej telefon, že jsem neměl signál no tak jsem stopl auto s Pražákem vevnitř a řekl mu ať tam zavolá. Borec zavolal a dovolal se panu myslivcovi a pejska, jelikož to měl po cestě, mu dovezl. Tím pádem jsem si udělal další zářez do palubovky za dobrej skutek.

No a toť dnes vše. Snad mě brzo zase něco osvítí. A já cosi vyplodim. 

PS.: !!! VAROVÁNÍ !!! Silničáři si zase myslí že mráz a sníh silnice vynechá a napadá jen na louky, pole a lesy. Jezděte opatrně. 

Čau, Vláďa

Zdroj obrázků : Google.com

Prapodivné typy lidí v kavárně

Dnes trochu odlehčím atmosféru. Sedím totiž v kavárně, kde pracuje má přítelkyně a jelikož mám prd co na práci koukám okolo sebe ( respektive přes "bar" ) a pozoruji lidi, co zde tráví své volné chvilky.
Každý si určitě ihned vzpomene na Saturnina a na tento úryvek z oné báječné knihy :

"Přemýšleli jste už někdy o tom, co uděláte, když budete v neděli dopoledne sedět v luxusní kavárně pohodlně opřeni v měkkém boxu a před vámi na stole bude mísa plná koblih? Podle teorie dr. Vlacha existuje několik skupin lidí: „…Jde-li o člověka bez fantazie a smyslu pro humor, bude se v poloprázdné kavárně na mísu koblih dívat třeba do oběda… Pak jsou lidé, kteří se při pohledu na mísu koblih baví představou, co by se dělo, kdyby někdo začal ostatní koblihami bombardovat… A nakonec existuje třetí skupina lidí, které zmíněná představa láká natolik, že vstanou a uskuteční ji…!“ 
Jiří: „Ne! Takoví lidé, pevně věřím, neexistují…“
Doktor Vlach: „A kam byste potom zařadil Saturnina…?!“"

To jak krásně Dr. Vlach popisuje ony tři typy lidí v luxusní kavárně a jejich chování při pohledu na mísu koblih je brilantní. Realita ( alespoň v této kavárně ) je absolutně a brutálně odlišná od reality. Nejenže, je těch skupin daleko více, ale dokonce nejsou ani tak mírumilovné, jak se při čtení Saturnina zdá. Kdybych je měl vyjmenovat všechny, bylo by to moc dlouhý a nebavilo tě to číst. Takže pro dnešek, se také pokusím vejít do třech sort stejně jako doktor Vlach.

Takže bych se bez váhání pustil do takové první škatulky a to jsou takoví ti NORMÁLNÍ LIDÉ co přijdou na kafčo a zákusek. Přijdou pozdraví posadí se a vybírají z nabídky. Po příchodu obsluhy si objednaji a ví přesně co chtějí. Poděkují a v klidu čekají až jim objednané laskominy přistanou na stole. Po tom co si patřičně vychutnaji kávu a něco k tomu požádají o zaplacení a pokojně odejdou.

Pak je tu druhá skupina. A to jsou lidé, kteří jsou velice podobní první skvadře až na jeden rozdíl. Absolutně vůbec netuší co by si dali. Říkám jim NAFRNĚNÝ VYBÍRAČI / ČKY. Sedí a na celou kavárnu se baví stylem: " Co si dáš Jaruš? Dáš si taky tu šlehačkovou kostku?", na to Karina opáčí: " Né to né tam je šlehačka, to je moc tučný dám si jen linecké kolečko. " A takto probíhá tahle konverzace od zákusků po kafe do té doby než přijde obsluha a před ní tato konverzace pokračuje ještě hodnou chvíli.

Je nutno podotknout, že tyto dvě bandy lidí odchází v podstatě bezprostředně po sněžení a vypití všeho objednaného. Protože pak je tu jedna absolutně spešl skupina, kterou už bezpečně známe a vždy při jejím příchodu se chytáme za hlavu.

Říkáme jim MAMINY UČITELKY. A to z prostého důvodu. Chodí nám sem s děckama a všech pět ženštin jsou učitelky. 
A to je vám taková sebranka. Za prvé přijdou okolo tak půl pátý a odchází 2-3 minuty před šestou a to kavárna zavírá v šest. A k tomu, že by měli asi zaplatit jim nenapoví ani to, že už utirame stoly nebo začínáme zametat a prostě je vidět uklízecí ruch. No a oni to úplně ignorují. To by člověk ještě kousnul, přece jenom je otevřeno do šesti. Ale ty jejich ratolesti. To je jak když vypustíte tygry do arény. Řvou, všude všechno hází a s učitelskejma to ani nehne. Nenapadne je okřiknout ani po tom, co všichni hosti co doposud pobývali v kavárně ( ať už normálové, nebo nafrněný, nebo třeba důchodci, který jsou sice hluchý, ale tohle by probudilo i mrtvýho ) se po jejich příchodu zvedají a zběsilým úprkem kavárnu opouštějí. No prostě děs. Přišli jsme s teorií, že jim je to putna, poněvadž děcka ve škole dělaj taky rambajz a tudíž jim to nepřijde divné a nechají své haranty rušit celkovou pohodu a poklid kavárny. No a teď si tohle všechno nakombinujte dohromady a vyjde vám ten maglajz a zmatek, který po jejich příchodu nastává. Kdo nezažil nepochopí. Takže jestli nevěříte, přijďte se sem někdy v pátek za námi podívat a zažijete Peklo na zemi.

Pro dnešek všechno. Doufám že se Vám to líbilo a alespoň trochu Vás to pobavilo. Buďte prostě raději nafrněný, nežli rodiče, kterým je jedno, že jejich děcka dělaj bordel.

U dalších příhod a patalií se těším nashledanou.
Vlada

Dnes poprvý v nový práci!

Čágo, asi bych měl začít tím, že před dvěma lety jsem se nastěhoval do Jihlavy a nastoupil tady do fabriky na výrobu světel. Dřív když jsem bydlel tam, kde jsem bydlel, tak jsem dělal všechno možný a většinou práci za volantem. No a pak přišla Jihlava a s ní fabrika. Můj obrovskej strašák, kterýmu jsem se vyhejbal jak čert kříži. Říkal jsem si, že v životě nepůjdu do fabriky a už vůbec ne na tři směny. No ale osud to prostě chtěl, tak se to stalo. Z prvotního, že to bude jen na pár měsíců, než se rozkoukám v novým městě se vyklubaly dva roky a ne zrovna plný nadšení do monotónní práce.
No a tak přibližně před měsícem a půl přetekla moje trpělivost s fabrikou a začalo hledání něčeho co by mě bavilo. Moje první kroky samozřejmě vedli k tomu co jsem dělal dřív, k točení volantem.
Těch nabídek v tomhle oboru je přehršel, ale já mám jen řidičák na osobák, takže jediný co připadalo v úvahu byla dodávka. Věděl jsem na 100%, že nechci za žádnou cenu dělat balíkovku. Je to neuvěřitelně hrozná práce a za ty peníze nestojí a tak se mi hledání hódně, ale opravdu hodně zúžil výběr. Nakonec jsem se rozhodl pro jednu nejmenovanou firmičku, která rozváží zeleninu a ovoce po celý republice. Takže teď je ze mě zelinář a jsem z toho opravdu nadšenej.
Dnes jsem poprvé vyrazil. Vstávačka ve 2:40 ráno abych stihl dojet na 3:45 na depo, které mám od baráku cca 15km. Ve 3:15 mě vyzvedne kolega u baráku a jede se nakládat ( jasně říkáš si, že je to až moc brzo a že by ses na to radši vy**, ale uvědom si, že já byl už ve 12 zpět na depu a v 12:30 doma).
Po příjezdu na depo mě čekalo naházet do auta přes tunu a půl zeleniny a to docela v krátkým čase (cca 40min). No a zase honem do auta a rychle na první zastávku.
Celej den probíhal úplně skvěle a hlavně oproti balíkovce úplně na pohodu. Žádná buzerace a nikdo ti prostě nestojí za zadkem a nekouká jak děláš. V podstatě jsi pán svýho času.
Samozřejmě jsem si neodpustil nějakou tu svoji vláďovinu a asi v polovině přibližně tak na šestý zastávce se mi povedlo převrátit asi tak pět beden se zeleninou. No, ale podle slov kolegy co mě zaučuje se vůbec nic neděje, že se to prej občas stane každýmu.
No ale abych to shrnul. Ta práce mě moc baví a jsem opět za svým oblíbeným volantem a navíc mě za to platí. Ta práce je fakt pohodička. Jasně sice ráno si mákneš, než to do toho auta narovnáš, ale to se týká pár minut a pak už celej den jen ty silnice super songy a prostě klid.

A co ty? Máš pohodovou práci, nebo tě v práci všechno totálně se*e? Zkus změnu a uvidíš, že ti to prospěje. Doporučuje se měnit zaměstnání každý tři roky. Tak seber koule a jdi do toho. A jestli ještě studuješ, tak to dělej sakra pořádně, ať si tu práci, která tě bude bavit, můžeš vybírat a ne doufat, že zrovna ta ve který seš tě snad bavit bude.

Toť asi pro dnešek všechno. Komentuj, sdílej a hlavně to čti!!
Brzy nashledanou